Akciové trhy od rána reagují prudkým poklesem na ohlášená cla na dovoz zboží do USA a na čínská odvetná opatření. „Evropa má obrovskou výhodu v tom, že je velmi atraktivním trhem pro americké IT společnosti,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu, viceprezident Hospodářské komory a bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.

Evropské i asijské burzy začaly nový týden výraznými ztrátami. Vy jste tento týden pracovně v Bruselu. Je nálada unijních představitelů stejně pesimistická jako reakce akciových trhů?

Není. Nálada je naopak po dlouhé době velmi bojovná. Je to dáno tím, že Evropa splnila domácí úkol.Poslední tři týdny běžely konzultace jak s členskými státy, tak s podnikatelskými svazy o tom, jak by mohla Evropa reagovat, která cla by zasáhla spíše Američany nebo jestli máme nějaké jiné kreativní necelní varianty, které bychom mohli použít.

Teď bude záležet na tom, jestli členské státy dají tomuto postupu zelenou. Komise je připravená. Spoustě lidí to vlastně připomíná situaci kolem brexitu, kdy se podařilo, aby Evropa zůstala sjednocená. Všichni chtějí bojovat za to, aby reakce byla rychlá a důrazná. Může být kreativní, nemusí to být jenom cla, ale rozhodně nemůžeme být těmi, kteří se jenom stáhnou jako spráskaní psi a budou čekat, co dalšího páníček udělá.

Domníváte se rovněž jako jiní pozorovatelé, že zavedení cel je od Donalda Trumpa především tvrdou vyjednávací taktikou? Může to být výkop k dalšímu jednání?

Podle mě už nikdo dneska nemá iluze o tom, že Donald Trump má dlouhodobý promyšlený plán. Vidíme, že je to chaos. To, co dělá, je samozřejmě velmi cílené na jeho voličskou základnu. Zároveň platí to, že Donald Trump se bojí jenom síly, není to racionální vyjednavač, a proto možná ani nechce jednat s Evropou, protože během jeho prvního volebního období to byla právě EU a tehdejší šéf komise Jean-Claude Juncker, se kterým Donald Trump prohrál.

Desetiprocentní cla na dovoz všeho do Spojených států platí od soboty. Ta další, která Donald Trump označuje za reciproční a která mají být pro EU ve výši 20 procent, mají platit od pozítří. Neměla by jednání být přece jenom intenzivnější?

K tomu je bohužel potřeba dvou stran a ta americká nemá zájem jednat. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se několikrát pokusila o to setkat se s Donaldem Trumpem. Nikdy se to ale nepovedlo.

To, že do Washingtonu letěl Maroš Ševčovič jako komisař pro obchod, je samozřejmě dobře. Na druhé straně mluvil jenom se svými protějšky a neviděl se s klíčovými lidmi z Bílého domu. Panují tedy obrovské pochybnosti, jestli vůbec někdo na americké straně poslouchá to, co jim říkáme.

Neměli by se v této situaci spíše více zapojit politici typu francouzského prezidenta Macrona, italské premiérky Meloniové nebo třeba vítěze německých voleb Merze?

Donald Trump by si samozřejmě velmi přál rozdělit Evropu. Velmi dobře si pamatuje, jak ho v prvním volebním období dokázal Jean-Claude Juncker přimět k tomu, aby ustoupil.

Právě proto se teď bojí jednat s EU napřímo. Snaží se dostat na svou stranu italskou premiérku Meloniovou, která patří mezi zastánce potupu nedělat nic a vyčkat, jak se to vyvine. Francie a nový německý kancléř jsou oproti tomu daleko tvrdší a důraznější. Nakonec ale stejně platí to, že Evropa musí jednat společně. Nemůžeme připustit, aby nás Donald Trump rozdělil.

Jak složité bude domluvit se v této situaci na jednotné reakci EU na americká cla?

Mnohem větší smysl než hledat to, jaké cla může vůči Americe nastavit Evropa, by bylo podívat se na alternativní řešení. Evropa má obrovskou výhodu v tom, že je velmi atraktivním trhem pro americké IT společnosti, pro provozovatele sociálních sítí a pro americké finanční instituce.

A jak IT firmy, tak finanční instituce jsou velkým sponzorem Republikánské strany. A už vidíme, že Elon Musk, který obchodní válku hodně roztleskával, najednou začíná říkat, že by možná Evropa s Amerikou měly být jednotnou bezcelní zónou, protože začíná vnímat to, že evropská reakce může být asymetrická. Můžeme jít po těch, kteří dělají velký byznys v Evropě, a zrovna jeho by to osobně hodně bolelo.

Jak konkrétně by taková odpověď EU, která by zasáhla IT firmy nebo finanční sektor, mohla vypadat?

V tuto chvíli běží s Applem a s Metou řízení o porušování evropské digitální legislativy. Komise v tuto chvíli přemýšlí, jak vysokou pokutu udělí. Může to být až šest procent celosvětového obratu dané firmy. Probíhá také řízení s Muskovým X kvůli tomu, že nenaplňuje evropské požadavky na moderaci debaty na jeho sociální síti.

Evropa má tedy nástroj, který může být velmi dobře zacílený na ty, kteří dneska podporují Donalda Trumpa. Nemusejí to být plošná cla, můžeme být mnohem chytřejší a cílit na konkrétní věci. Stejně jako se to stalo v prvním funkčním období Donalda Trumpa, kdy měla Evropa připravená cla na pomerančový džus.

Šlo tenkrát o několik málo volebních okrsků na Floridě, kterou Donald Trump zoufale potřeboval. Díky chytrému zacílení na velmi úzkou oblast se podařilo dostat celou debatu s Donaldem Trumpem zpátky na koleje…

The post Prouza: Oko za oko? Evropa může být chytřejší. Místo cel může cílit na americký digitální sektor appeared first on Moje Evropa.

Nejvíce lidi v Česku ale trápí rostoucí životní náklady a na evropské politice je nejvíce zajímá, co konkrétního přinesla jejich městu, regionu nebo zemi. Nový Eurobarometr ukazuje, jak lidé v Česku vnímají Evropskou unii. 

Češi jsou s členstvím v EU spokojení, a myslí si, že by její vliv měl v budoucnu růst. Nový Eurobarometr ale také ukazuje, jaká témata lidé v Česku považují za důležitá a co chtějí z EU slyšet. 

Průzkum ukázal, že je v Česku poměrně velká poptávka po informacích o tom, co Evropská unie „udělala“ v jejich městě, kraji, nebo v republice. Tedy jaké konkrétní a každodenní benefity jim přináší – že by o tento typ informací měli zájem, v průzkumu uvedlo 46 procent lidí, 42 procent lidí zajímají i konkrétní dopady evropské legislativy. 

Když se potom průzkum Čechů dotazoval, jakým klíčovým tématům by se měl věnovat Evropský parlament, ukázali spíš na ta obecnější. 

Ve výběru, kde mohli lidé zvolit až 4 možnosti, Češi vybírali hlavně dvě oblasti: europarlament by podle nich měl řešit hlavně rostoucí životní náklady a posilování evropské bezpečnosti a obrany. Veřejné zdraví, zemědělství nebo boj s organizovaným zločinem tu volila mnohem menší část dotazovaných. Celý eurobarometr si můžete projít zde. 

The post Co má řešit EU? Podle Čechů obranu nebo inflaci appeared first on Moje Evropa.

“Vždycky je co zlepšovat, ale zjevně nám tu hromadně dochází, že v současném světě si toho sami moc neuhrajeme a předstírání, že jsme můžeme být další Švýcarsko, už tu populistům většina lidí moc nevěří,” komentoval výsledky prezident SOCR Tomáš Prouza na svém Facebooku. “Změna pohledu na EU byla v Česku docela rychlá. Během pár let se z Česka, které se chlubilo nálepkou euroskeptiků, stala země, kde chce většina lidí posilovat Evropskou unii,” doplnil Prouza.

Počet lidí, kteří jsou přesvědčeni o výhodách členství od posledního průzkumu mírně vzrostl, počet těch, kteří si myslí, že je členství nevýhodné, zůstává stejný. Data tak ukazují, že jádro nespokojených zůstává víceméně stejné, zatímco pomalu přibývá těch, kteří vnímají výhody Evropské unie.

Zároveň platí, že o čím mladší skupinu obyvatel se jedná, tím větší je podpora EU. Vůbec nejvíce označují naše členství za výhodné lidé ve věkové kategorii 15 – 24 let, s přibývajícími léty potom hodnocení výhod klesá a ve věkové kategorii 55+ vidí přínosy EU 59 procent lidí. Což je pořád víc než polovina. 

The post Češi: Z členství v EU těžíme appeared first on Moje Evropa.

Tedy vyjma jediného, kterým je podmínka dvouletého „pobytu“ v ERM II mechanismu. Tuhle podmínku nesplníme, protože jsme o vstup nikdy nepožádali. Všechna ostatní kritéria, tedy ta, která se týkají například stability nebo inflace, letos splníme. 

Vláda na jaře vydala další hodnotící zprávu o připravenosti na přijetí společné měny, kde tohle všechno uvádí, zároveň ale termín přijetí nestanovuje. Politické rozhodnutí je proto to jediné, co nás od eura – už dlouhé roky – drží dál. 

“Ministerstvo financí a Česká národní banka minulý týden zveřejnily zprávu hodnotící připravenost ekonomiky na přijetí eura, ve které vládě, stejně jako posledních dvacet let, doporučují do eurozóny zatím nespěchat. Přitom zpráva přináší celou řadu dobrých zpráv a mezi řádky potvrzuje, že česká ekonomika je na euro velmi dobře připravena,” uvedla Pavlína Žáková, náměstkyně ministra pro evropské záležitosti.

Česká republika je na eurozónu silně provázaná, což znamená třeba to, že mnoho firem s eury pracuje a obchoduje v nich, převod na koruny je potom stojí obrovské peníze. I přesto se ale politická vůle v tomto ohledu nijak zvlášť nemění. 

„Český byznys platí dlouhodobě za iniciátora debaty o euru, zejména stran exportně orientovaných firem s jejich argumentem odpadnutí nákladů na pokrytí kurzových rizik. Sedm z deseti šéfů přesvědčených o pozitivním dopadu eura na jejich firmu je už ale hodně silný signál vyslaný nové vládě vzešlé z podzimních voleb,“ říká partner PwC pro veřejný sektor Jan Brázda.

Tyhle důvody ale politikům nestačí. Favorit sněmovních voleb, hnutí ANO, euro spíše odmítá, stejně jako nejsilnější strana koalice SPOLU, ODS. Jasně proti přijetí jsou potom menší uskupení jako Stačilo! nebo Motoristé, SPD a další. Jednoznačně pro přijetí se v minulosti ze sněmovních stran vyjádřili jen zástupci hnutí STAN a politici z TOP 09. 

Důvodem nebude nic jiného než průzkumy veřejného mínění. Zatímco ředitelé firem po přijetí eura volají, česká veřejnost ho většinově odmítá.

Euro by podle průzkumu STEM z ledna 2025 chtěla zhruba čtvrtina lidí. Zajímavé přitom je, že podpora eura v eurozóně byla podle dat Eurobarometru loni nejvyšší za posledních 20 let – společnou měnu podporovalo v EU 74 procent lidí, na Slovensku, kterému se v některých ohledech nevede tak dobře jako Česku, dokonce 85 procent lidí. 

Je tak složité říct, jestli „bylo dříve vejce nebo slepice“, tedy jestli se politici bojí přijmout euro, protože ho lidé nechtějí, nebo jestli ho lidé nechtějí proto, že jím politici straší. 

The post Na přijetí eura máme. Rozhodne o něm příští vláda? appeared first on Moje Evropa.

Data ukázala, že 66 procent Evropanů si myslí, že role EU by v oblasti ochrany obyvatel před globálními hrozbami měla v dalších letech růst. Češi zatím k téhle dvoutřetinové většině sice nemíří, nicméně i tak s tímto názorem souhlasí polovina lidí. A důležité je, že o tom, že by se měla role EU naopak snižovat, je přesvědčených jen 16 procent Čechů. 

Češi navíc podle zjištění Eurobarometeru patří k nadprůměru co do vnímání významu tématu obrany a bezpečnosti. Celých 41 procent Čechů, což je nad evropským průměrem, řeklo, že na to, aby Unie posílila svou roli měla by se zaměřit na obranu a bezpečnost. Čechy tedy obrana zajímá víc než průměrného Evropana a celkově toto téma patří mezi to hlavní, co Čechy aktuálně trápí.

Data Eurobarometeru, podle kterých je bezpečnost země pro Čechy dominantním tématem pak potvrzují i další zjištění, třeba ta od českého STEMU. Podle nich si 57 procent lidí myslí, že je bezpečnost republiky ohrožena. “Je to rozhodně vyšší číslo, než na které jsme zvyklí v mírových časech. Naštěstí ale nedosahuje tak vysoké hodnoty, jako na začátku velké invaze v roce 2022“, uvádí Jaromír Mazák, ředitel výzkumu STEM.

Celý Eurobarometr si můžete projít zde. 

The post Češi často chtějí silnější EU appeared first on Moje Evropa.

Evropa zná výsledky voleb do Evropského parlamentu. Jak je hodnotíte?

Myslím, že z pohledu EU jako celku dopadly dobře. Evropská většina lidovců, sociální demokracie a liberálů zůstává silná, podporovat je často budou i ECR a zelení. Nemyslím si, že by vliv extremistů v Evropském parlamentu vzrostl, spíš budou mít demokratické strany větší důvod spolupracovat, což může být pozitivní. 

Že by volby dopadly „dobře“ si asi nemyslí francouzský prezident Emanuel Macron, jehož strana propadla a země půjde k parlamentním volbám. Jak hodnotíte tuto situaci?

Francie za měsíc otestuje, jak moc relevantní je úspěch v „protestních“ volbách pro volby „hlavní“. Myslím, že prezident Macron sice zdánlivě riskuje, ale odkládání konfrontace s Marine Le Pen by znamenalo další krvácení. A na evropské scéně zůstane Macron stále velmi vlivný, bez ohledu na výsledek eurovoleb i těch voleb budoucích.

I z pohledu Česka tedy považujete výsledek za dobrý? I u nás posílili populisté… 

Z pohledu České republiky vidím jako velmi dobrý výsledek koalice SPOLU, která dokázala  udržet dech s hnutím ANO. Navíc musíme přiznat, že obě strany posílají do Evropského parlamentu dost silných osobností, které vědí, jak to tam funguje, a někteří mají dokonce šance na vlivné pozice. To může být pro Česko velmi dobrá zpráva, ale samozřejmě bude klíčové, do jakých výborů půjdou a v jaké frakci nakonec zakotví ANO.

Výsledky vládních Starostů ani Pirátů nebyly nijak oslnivé, Piráti jsou často označováni i za poražené těchto voleb. Co říkají jejich výsledky?

U STAN je vidět, jak důležité je osobní profilace kandidátů. Některé mladé a výrazné osobnosti sice mandát nezískaly, ale pro další politickou kariéru udělaly důležitý krok. U Pirátů se ukazuje, že voliči pořád očekávají, že politici pro ně budou skutečně pracovat, a zklamané očekávání neodpouští. To podle mě platí hlavně u mladší generace, která se rychle nadchne pro někoho, kdo má hezčí sítě a lépe trefí náladu společnosti. S tím si budou muset umět poradit, pokud chtějí v budoucnu lepší výsledek.

Co tedy teď po volbách bude následovat?

Dalších pár dní se bude hrát o vliv v Evropském parlamentu – kdo získá jakou roli, na čem se dokáže profilovat. Mnoho kandidátů neumělo v kampani vysvětlit, do jakého výboru chtějí a s jakým tématem. Pokud to nevědí ani dnes, máme jako Česko zásadní problém. Na druhou stranu jak jsem říkal, je tam i dost kandidátů, kteří mají šanci na velmi slušné a vlivné pozice.

Vláda by se taky měla co nejdříve dohodnout na tom, koho nominuje na post evropského komisaře, musí si stanovit jedno až dvě portfolia, o která bude bojovat. 

Podle původních dohod měli evropského komisaře navrhovat Starostové a Piráti. Je to s ohledem na jejich volební výsledky reálné? 

Je to samozřejmě oslabení, ale i přes to, že Piráti se STAN mají jen půlku mandátů než SPOLU, dává smysl vybrat kandidáta, který bude součástí EPP nebo Renew. Obávám se, že za Evropské konzervativce, jejichž součástí je ODS, vyberou silné portofilo Italové. A cílem výběru eurokomisaře není vyřešit vládní půtky, ale mít v Evropě co nejsilnější slovo.

Pokud se bude vláda o nominaci dohadovat ještě měsíc a média budou plná anonymních citátů, proč je ten nebo onen nevhodný, skončíme se slabým portfoliem a minimálním vlivem. Ve hře o trůny vítězí ti, kteří dají do boje všechno. Strategie chcíplé sousedovy kozy v EU nefunguje.

The post Vláda si musí říct, kdo bude český eurokomisař, říká Prouza appeared first on Moje Evropa.

To je právě ono. Když nebudu počítat loňské předsednictví, které bylo velmi úspěšné, o výzvách a jejích řešeních se v Česku spíše jen mluví. Těch tiskových konferencí o tom, jak je potřeba bojovat s byrokracií, prosazovat nutné reformy a zbavit Česko nálepky laciné montovny, byste se v posledních letech nedopočítali. A máte snad pocit, že by se něco z toho nějak hýbalo? Leccos se daří, ale pro velké změny nám odvaha chybí.

Tak třeba reforma penzí, kterou představil ministr Jurečka vám přijde, že je málo? 

Zoufale málo. Rozhodně dobře, že to řeší, je to krok správným směrem, ale ten problém je systémový. Tady se spíš kecá, než maká. Vezměte si například diskutované euro. Každý den jsou ministr financí a členové vlády konfrontováni s negativními důsledky, které pro českou ekonomiku znamená až hysterická fixace na korunu. Stejně jdou do debaty o euru jen extrémně opatrně.

Nebude to tím, že euro se v Česku netěší nijak velké podpoře voličů? 

Samozřejmě, že je to přesně tím. Ale zase – tohle je problém, který si tady vytvořily generace českých politiků, pro které bylo pohodlnější nadávat na Brusel či euro než něco udělat pro to, aby se věci hýbaly vpřed. Je to běh v kruhu – politici srazili veřejné mínění o euru dolů a pak se tím v dalším kroku řídí. Doplácí na to ale ti nejchudší. 

Jak na to, že platíme konkrétní měnou můžou doplácet nejchudší?

Je to jednoduché – je prokázané, že státům s eurem se dlouhodobě ekonomicky daří lépe. Euro je navíc bezpečnější, když přijde krize. Vidět to šlo v posledních dvou letech, kdy byla inflace v zemích eurozóny v nějaké rozumné míře a v Česku či Maďarsku prorazila střechu domu. Ve finále jsou to pak ti, kteří mají napjaté rodinné rozpočty, kdo na korunovou drahotu doplácejí nejvíc.

Dobře, ale přece nemůžete veškerý blahobyt omezit jen na euro.

To samozřejmě ne! Lidé často vidí jen papírky ve svých peněženkách a cenovky v obchodech, které jsou v jiné měně. A je to tak v pořádku. Politici by ale měli vidět, že euro není jen měna. Je to celá řada nutných reforem a kroků, které vedou k tomu, aby euro fungovalo. Poctivou přípravou na euro tak vyřešíme celou řadu další problémům, které máme. K věcem, ke kterým nám chybí odvaha, jak jsem popisoval, by nám euro pomohlo. Není to jen o výměně papírků ale hlubokých změnách, které potřebujeme. A byli jsme už blízko…

Myslíte dobu, kdy jste byl národním koordinátor pro zavedení eura v ČR?  

Je to tak. Měli jsme to víceméně nachystané, byla to dokonce doba, kdy už ČNB přestávala tisknout koruny, protože euro bylo na spadnutí. Počítalo se s jeho zavedením někdy v letech 2009 nebo 2010. Přišla ale vláda ODS, její klausovské křídlo prosadilo svou a dodneška doplácíme na korunu. Škoda, bylo to blízko. Ekonomicky jsme na to měli několikrát. Moc bych si přál, aby se k tomu tentokrát politici postavili čelem. Po letech relativního mlčení se ta debata o euru vrací a jsem za to moc rád. 

Když už došlo na bilancování. Máme za sebou výročí 20 let členství České republiky v Evropské unii. Nabízí se tak jednoduchá otázka – jak vnímáte pozici Česka v EU během těch 20 let?

Myslím, že jsme vstupovali s velkým nadšením. Všichni viděli to světlo na konci, kdy se konečně budeme mít jako Němci. Pak jako by nám ale došlo, že mezi námi a světlem je ten tunel, kterým musíme projít a něco pro to udělat. Čeští politici, jak jsme se bavili před chvílí samozřejmě pochopili, že je jednodušší nadávat na zlý Brusel, než nasadit ostré lokty a v Evropě něco dojednat a jsme tam, kde teď jsme. Chápeme přínosy, umíme si prosadit svou, když na to fakt dojde, české předsednictví toho budiž skvělým příkladem, ale výhody a naplnění potenciálu, který plyne z dlouhodobé systematické snahy se Evropě věnovat, nás zatím bohužel míjí. A je to škoda. Schopných lidí tady máme spoustu. Potřebují jen silné politické krytí, které často chybí. Kolikrát jsme se tak úplně zbytečně střelili do kolene. 

Myslíte něco konkrétního? 

I když to výročí svádí, nechci se moc zabývat věcmi, které nás minuly. Ale pokud přeci jen, tak z nedávné doby mě mrzí, že chyběla mnohem větší návaznost na úspěchy českého předsednictví. Naše vláda jen omezeně využila dynamiky, kterou měla po předsednictví a moc se jí nedařilo do evropských struktur tlačit české zástupce. Zase je totiž věc, ze které lze těžit dlouhodobě.

Takže dalších 20 let nevidíte moc pozitivně?

Ale vůbec! Naopak. Myslím si, že jsme na mnoha místech ukázali, jak schopní v Evropě umíme být, když chceme. Opravdu věřím, že jsme už dost zkušení na to, abychom věděli, že spolupráce v Unii je především o schopnosti se domluvit a nebudeme zbytečně trucovat v koutě. První pozitivní krok můžeme navíc udělat už v červnu. Můžeme si vybrat takové europoslance a europoslankyně, kteří se do Bruselu nebudou jezdit rekreovat, ale pracovat. Tak nám držím palce.

The post Prouza: Nestřílejme se (v Evropě) pořád do kolene appeared first on Moje Evropa.

Brusel nám diktuje, volby jsou zástěrka. 

Ne. Brusel neumí diktovat, je to město. Sídlí tam Evropská parlament, kde má každý stát své zástupce a SPOLEČNĚ rozhodují. Nařízení, která nám do Česka chodí, viděli čeští zástupci a podíleli se na jejich přijetí. Podle nás už to ví každý, ale začít jsme s tím museli. 

Evropská unie je moloch zavalený úředníky

Taky ne. Evropská unie má zhruba 60 tisíc úředníků. Přijde vám to moc? Tak pro srovnání. Těchto 60 tisíc lidí se stará o 450 milionů Evropanů. Česká republika naproti tomu má necelých 80 tisíc úředníků (pod služebním zákonem), kteří se starají o 10 milionů lidí. A ještě zábavnější je porovnání z byrokratické Francie. Jen tamní ministerstvo financí má víc než dvojnásobek úředníků oproti celé EU. Takže se nám chce dodat: kéž by to každý uměl tak efektivně jako EU. 

Poslanci nepracují, jen se schází v Bruselu a mávají rukama.

Taky špatně. Představa, že europoslanci berou peníze za to, že se jednou měsíčně sjedou do Bruselu nebo Štrasburku, kde odmávají pár nařízení, je (ve většině případů) mimo.

Kvalitní a pracovití europoslanci pracují každý den jako kdokoli jiný. Věnují se návrhů Komise, připravují úpravy, vyjednávají pro své návrhy (a své voliče) podporu. Pokud máte pocit, že váš europoslanec moc nepracuje, máte jedinečnou možnost mu vystavit účet a poslat na jeho místo někoho, kdo bude dělat to, co očekáváte. Nezapomeňte, tuhle šanci máte jen jednou za 5 let. 

Z EU stejně nic nemám. 

Je vám EU tak vzdálená, že máte pocit, že by se vám bez ní žilo stejně nebo dokonce lépe? Je to jenom optický klam. Česká republika je na EU silně navázaná na mnoha úrovních a některé výhody, které nám z členství plynou, už bereme za tak samozřejmé, že je ani nevnímáme.

Přitom jsou zásadní. Česká ekonomika na té evropské závisí. Bez EU by byly firmy zavaleny ještě větším papírováním, potřebovaly by další lidí a dost možná by pak i váš plat vypadal jinak. Evropská unie je často vnímaná jako něco, co zavaluje lidi byrokracií, ale ve skutečnosti jí obrovské množství šetří.

Jako krásná případová studie může sloužit příklad Velké Británie. Víte, co se stalo s Brexitem? V zemi vzrostl počet úředníků, aby bylo možné se s tím vůbec vypořádat. Lidem navíc EU dává možnost žít, studovat i pracovat v členských zemích. Pamatujete na šílené účty za telefon po dovolených? Ty jsou taky pryč, protože se EU domluvila na jiných pravidlech pro operátory. Fronty na hranicích s Německem nebo Francií si nepamatuje už skoro nikdo. Stejně volně se navíc pohybuje zboží, které každodenně kupujete. 

The post Speciál voleb do EP: Mýty o eurovolbách appeared first on Moje Evropa.

Volby do Evropského parlamentu se letos budou konat od 6. do 9. června v EU, v České republice v pátek 7. a sobotu 8. června. 

Kolik má ČR europoslanců? 

Za Českou republiku bude v Evropském parlamentu celkem 21 europoslanců.

Jak dlouhé je funkční období?

Volební období je pětileté, naposledy se volilo v roce 2019, znovu se bude volit v roce 2029. Tak to nepromeškejte. 

Můžu volit více kandidátů z různých kandidátek? 

Nikoli. Volí se podobně jako ve volbách do české Poslanecké sněmovny. Odevzdává se lístek celé kandidátky, na kterém může volič udělit dva preferenční hlasy. 

Proč volit? 

Důvodů je spousta. Ten hlavní je, že se svým hlasem podílíte na budoucím chodu EU a důležitých rozhodnutích. Pokud vám tohle nestačí, přečtěte si náš článek o důvodech, proč jít volit. 

Co dělá Evropský parlament?

Evropský parlament má tři hlavní role: legislativní, dozorčí a rozpočtovou. Legislativní se rozumí, že společně s Radou EU schvaluje právní předpisy EU, jejichž návrhy předkládá Evropská komise, Rozhoduje v otázkách mezinárodních dohod nebo rozhoduje o rozšiřování EU o nové státy. Dozorčí potom znamená, že kontroluje ostatní orgány EU, volí předsedu Komise a schvaluje složení Komise. Může také hlasovat o návrhu na vyslovení nedůvěry, na základě které by Komise musela odstoupit. Jeho rozpočtová role potom znamená, že s Radou schvaluje rozpočet EU i víceletý finanční rámec. 

The post Speciál voleb do EP: FAQ appeared first on Moje Evropa.

Důvod první: Přímo vybrat, kdo bude rozhodovat

Je to stejné jako s volbami do Parlamentu ČR. Pokud volíte do Sněmovny nebo do Senátu, neměli byste si nechat ujít ani evropské volby.

Evropský parlament je jediným přímo voleným orgánem EU. Zastupuje tedy občany EU a ten, koho zvolíte, bude zastupovat i vás. Nebojte se „svému“ europoslanci napsat, pokud vás něco zajímá, je to koneckonců vaše prodloužená ruka v Evropské unii. Kontakty na ty stávající najdete tady.

Důvod druhý: Nevolíte jen někoho, kdo půjde do Bruselu, ovlivňujete, jaká legislativa bude chodit do Česka

Nic jako „Bruselský diktát“ neexistuje. Legislativu EU schvaluje Evropský parlament, ve kterém má každý stát své zástupce. Nikdo nikomu nic nediktuje, prostě se na tom námi vybraní zástupci domlouvají. 

Svou volbou ovlivníte to, kdo bude evropské „zákony“ schvalovat. Zajímá vás Green Deal? Dotace? Automobilový průmysl? To, kolik peněz EU posílá na Ukrajinu? Tak o tom všem rozhodoval nebo bude rozhodovat váš europoslanec. Člověk, které ho jste zvolili – nebo nechali zvolit ostatní – přímo ovlivnil budoucnost EU, ale i českého průmyslu, to, kolik máme z EU peněz nebo na co. A do toho už má přece význam zasáhnout!

Důvod třetí: Europarlament není „do počtu“

Často se vám snaží nakukat, že Evropský parlament je chlebíčkárna, která tančí tak, jak „nikým nevolená Komise“ píská a sám vlastně nic nemůže. Není to pravda. 

Evropský parlament plní 3 hlavní role: legislavní, dozorčí a rozpočtovou. Ano, schvaluje tedy právní předpisy EU, jejichž návrhy předkládá Evropská komise, zároveň ale může do návrhů zasahovat. Buď může Komisi přimět, aby se nějakým tématem zabývala, nebo může měnit usnesení a tím celkovou podobu předpisů. Není to tedy žádná povinná mávačka. Krom legislativní role má ještě roli dozorčí, kontroluje tedy ostatní orgány EU nebo volí předsedu Komise, a rozpočtovou, schvaluje rozpočet celé EU. 

A pokud nám nevěříte, víc si o tom můžete přečíst přímo tady.

The post Speciál: Proč volit do Evropského parlamentu  appeared first on Moje Evropa.