Prouza: Nestřílejme se (v Evropě) pořád do kolene

Tomáš Prouza

I Česká republika zná výsledky voleb do Evropského parlamentu. Nedávno jste říkal, že v Evropě českým „politikům chybí odvaha“. Opravdu vám přijde, že to platí? Máme za sebou úspěšné předsednictví, o euru se mluví čím dál víc…

To je právě ono. Když nebudu počítat loňské předsednictví, které bylo velmi úspěšné, o výzvách a jejích řešeních se v Česku spíše jen mluví. Těch tiskových konferencí o tom, jak je potřeba bojovat s byrokracií, prosazovat nutné reformy a zbavit Česko nálepky laciné montovny, byste se v posledních letech nedopočítali. A máte snad pocit, že by se něco z toho nějak hýbalo? Leccos se daří, ale pro velké změny nám odvaha chybí.

Tak třeba reforma penzí, kterou představil ministr Jurečka vám přijde, že je málo? 

Zoufale málo. Rozhodně dobře, že to řeší, je to krok správným směrem, ale ten problém je systémový. Tady se spíš kecá, než maká. Vezměte si například diskutované euro. Každý den jsou ministr financí a členové vlády konfrontováni s negativními důsledky, které pro českou ekonomiku znamená až hysterická fixace na korunu. Stejně jdou do debaty o euru jen extrémně opatrně.

Nebude to tím, že euro se v Česku netěší nijak velké podpoře voličů? 

Samozřejmě, že je to přesně tím. Ale zase – tohle je problém, který si tady vytvořily generace českých politiků, pro které bylo pohodlnější nadávat na Brusel či euro než něco udělat pro to, aby se věci hýbaly vpřed. Je to běh v kruhu – politici srazili veřejné mínění o euru dolů a pak se tím v dalším kroku řídí. Doplácí na to ale ti nejchudší. 

Jak na to, že platíme konkrétní měnou můžou doplácet nejchudší?

Je to jednoduché – je prokázané, že státům s eurem se dlouhodobě ekonomicky daří lépe. Euro je navíc bezpečnější, když přijde krize. Vidět to šlo v posledních dvou letech, kdy byla inflace v zemích eurozóny v nějaké rozumné míře a v Česku či Maďarsku prorazila střechu domu. Ve finále jsou to pak ti, kteří mají napjaté rodinné rozpočty, kdo na korunovou drahotu doplácejí nejvíc.

Dobře, ale přece nemůžete veškerý blahobyt omezit jen na euro.

To samozřejmě ne! Lidé často vidí jen papírky ve svých peněženkách a cenovky v obchodech, které jsou v jiné měně. A je to tak v pořádku. Politici by ale měli vidět, že euro není jen měna. Je to celá řada nutných reforem a kroků, které vedou k tomu, aby euro fungovalo. Poctivou přípravou na euro tak vyřešíme celou řadu další problémům, které máme. K věcem, ke kterým nám chybí odvaha, jak jsem popisoval, by nám euro pomohlo. Není to jen o výměně papírků ale hlubokých změnách, které potřebujeme. A byli jsme už blízko…

Myslíte dobu, kdy jste byl národním koordinátor pro zavedení eura v ČR?  

Je to tak. Měli jsme to víceméně nachystané, byla to dokonce doba, kdy už ČNB přestávala tisknout koruny, protože euro bylo na spadnutí. Počítalo se s jeho zavedením někdy v letech 2009 nebo 2010. Přišla ale vláda ODS, její klausovské křídlo prosadilo svou a dodneška doplácíme na korunu. Škoda, bylo to blízko. Ekonomicky jsme na to měli několikrát. Moc bych si přál, aby se k tomu tentokrát politici postavili čelem. Po letech relativního mlčení se ta debata o euru vrací a jsem za to moc rád. 

Když už došlo na bilancování. Máme za sebou výročí 20 let členství České republiky v Evropské unii. Nabízí se tak jednoduchá otázka – jak vnímáte pozici Česka v EU během těch 20 let?

Myslím, že jsme vstupovali s velkým nadšením. Všichni viděli to světlo na konci, kdy se konečně budeme mít jako Němci. Pak jako by nám ale došlo, že mezi námi a světlem je ten tunel, kterým musíme projít a něco pro to udělat. Čeští politici, jak jsme se bavili před chvílí samozřejmě pochopili, že je jednodušší nadávat na zlý Brusel, než nasadit ostré lokty a v Evropě něco dojednat a jsme tam, kde teď jsme. Chápeme přínosy, umíme si prosadit svou, když na to fakt dojde, české předsednictví toho budiž skvělým příkladem, ale výhody a naplnění potenciálu, který plyne z dlouhodobé systematické snahy se Evropě věnovat, nás zatím bohužel míjí. A je to škoda. Schopných lidí tady máme spoustu. Potřebují jen silné politické krytí, které často chybí. Kolikrát jsme se tak úplně zbytečně střelili do kolene. 

Myslíte něco konkrétního? 

I když to výročí svádí, nechci se moc zabývat věcmi, které nás minuly. Ale pokud přeci jen, tak z nedávné doby mě mrzí, že chyběla mnohem větší návaznost na úspěchy českého předsednictví. Naše vláda jen omezeně využila dynamiky, kterou měla po předsednictví a moc se jí nedařilo do evropských struktur tlačit české zástupce. Zase je totiž věc, ze které lze těžit dlouhodobě.

Takže dalších 20 let nevidíte moc pozitivně?

Ale vůbec! Naopak. Myslím si, že jsme na mnoha místech ukázali, jak schopní v Evropě umíme být, když chceme. Opravdu věřím, že jsme už dost zkušení na to, abychom věděli, že spolupráce v Unii je především o schopnosti se domluvit a nebudeme zbytečně trucovat v koutě. První pozitivní krok můžeme navíc udělat už v červnu. Můžeme si vybrat takové europoslance a europoslankyně, kteří se do Bruselu nebudou jezdit rekreovat, ale pracovat. Tak nám držím palce.