Vláda se posledních pár měsíců snaží vysvětlovat, jak je pokroková, když seškrtala rozpočet na české předsednictví v Radě EU. Premiér Andrej Babiš se rozhodl vymezit pro něj jen o málo více peněz, než za něj utratila 17krát menší Malta. Mohlo by se zdát, že to je výhodné pro českého daňového poplatníka, jenže to jenom ve velmi krátkozrakém pohledu na celou záležitost. Právě český daňový poplatník totiž na tuhle rezignaci Česka na posílení role v Evropské unii doplatí.
Proč? „Každý stát má v době svého předsednictví víc než kdy jindy možnost zasahovat do klíčových rozhodnutí Unie, má šanci nastolovat témata, pro která jindy třeba nemá tak silnou podporu, případně brzdit témata, která se mu nelíbí. Je to příležitost vyjednávat lépe a ze silnější pozice,“ vysvětluje Tomáš Prouza. Seškrtáním rozpočtu na předsednictví se tak Česko vědomě vzdává možnosti posílit svou roli v EU a zasahovat do evropského dění s větší razancí, než tomu bylo doteď. A to včetně oblastí, které premiér i voliči považují za důležité, ať už se jedná o otázky migrace nebo ochrany životního prostředí.
