České předsednictví Evropské unii – tentokrát bez kiksů

Není to tak dávno, kdy jsme to podle hesla tehdejšího předsednictví Evropě poměrně slušně osladili – uprostřed našeho „evropského šéfování“ jsme se zdárně střelili do kolene, sesadili vlastní vládu a leckteré evropské představitele nechali přemýšlet nad tím, jestli „nové“ země Evropské unie neměly ještě chvíli zrát mimo její řady.

Letos v červenci tak dostaneme novou šanci ukázat, že Česká republika umí více než třicet let od revoluce vést své evropské partnery. Snad to bude poslední pokus, který k tomu budeme potřebovat. „Máme šanci obnovit si pošramocenou pověst v Evropě,“ říkáčeský europoslanec Mikuláš Peksa.

Stačí k tomu překvapivě málo. Aby Česko se svým předsednictvím uspělo, musí mu dát dvě klíčové „P“ – peníze a priority. 

To první, ačkoli je mnohem jednodušší provést, bylo překvapivě dlouho problém. Nemůžete totiž prosazovat svoje priority, když na to nemáte peníze. Minulý premiér Babiš označil předsednictví jako „žvanírnu s chlebíčky“, což v odborných kruzích způsobilo zděšení a ilustrovalo jeho nepochopení významu, jaký to pro Česko může mít. Že šlápl vedle, pochopil po kritice téměř všech, kteří tomu rozumí, poměrně rychle a původní rozpočet se z 1,24 miliard korun zvyšoval až na 1,5 miliardy. Zatím poslední navyšování rozpočtu proběhlo v letošním únoru, přičemž se počítá, že celkové výdaje budou zhruba 2,25 miliardy korun. Stále ale zůstáváme za svědomitostí, se kterou jsme tohle „P“ plnili při našem minulém pokusu – tehdy bylo vyčleněno 3,75 miliardy korun. I přesto se ale dá říct, že tady máme nejspíš splněno. Původní černý scénář, že budeme v Evropě za chudé příbuzné, kteří kvůli nízkému rozpočtu na vlastní předsednictví, se naštěstí nenaplnil.

Druhé „P“ bude výrazně složitější než přesun peněz z jedné kapitolu rozpočtu do druhé. V bezprecedentním světě, kde v lednu řešíte pandemii a v únoru máte na hranicích ruské tanky se koherentní pozice hledá mnohem hůř. Nehledě na skutečnost, že česká politika v Evropě neumí svoje priority definovat i v „běžném“ období už poměrně dlouho. O tom, co by mělo být těmi TOP prioritami se v této chvíli na vládní úrovni vedou (snad) intenzivní debaty. Ve světle současného dění by bylo ale nejrozumnější, kdybychom se zaměřili na zajištění levných energií pro naše obyvatele, využili při tom existujícího rámce Green Dealu a jasně se postavili za prosazování lidských práv a demokracie.

Ať už ale poslední „P“ naplní vláda jakoukoliv prioritou, nejlepší bude, když se vyhne oblíbenému manévru minulého kabinetu – důležité je všechno. „Když se jako priorita určí úplně všechno, v reálu pak nemáme vůbec žádnou. Tomu se musí české předsednictví vyhnout, jinak nic neprosadí,“ říká ekonom a bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.