Tak to vůbec. Když pomineme, že se Česká republika na tvorbě evropské legislativy dost zásadně podílí – děláme si ji dost po česku, tak se taky stává, že jsme u nás doma mezi kopečky často bruselštější než Brusel. Čeští politici a úředníci totiž svou vlastní aktivitou udělají z úplně neškodné směrnice naprostý nesmysl, který poškozuje lidi tady. Když se to pak provalí, hádejte, na koho to svedou…
Pár příkladů. Takové dnes už legendární GDPR. Původně šlo o směrnici, která měla chránit vaše údaje, když třeba nakupujete na internetu. Nebo nechcete, aby vám chodila záplava spamu. O nic víc vlastně nešlo. Co s tím provedli čeští úředníci? Naše ministerstvo vnitra se do směrnice pokusilo protlačit dodatky, které by úředníkům umožnily utajit informace o porušení závazků vůči EU.
EU taky například řešila, jak zlepšit hygienu v restauracích. Šlo ji hlavně o to, aby restauratéři v zemích jižní Evropy při mytí nádobí používali teplou vodu, což někde nebývalo zvykem. My jsme si původně nezávazné doporučení vzali k srdci víc, než by bylo zdrávo a naše ministerstvo zdravotnictví nařídilo vyměnit všechny baterie v restauracích za bezdotykové. Kvůli tomuhle nesmyslu čeští hospodští platili zbytečně za nové vybavení.
Na závěr koblihu. EU poslala členským státům obecné zásady pro lepší zajištění bezpečnosti potravin, aniž by komukoliv nutila způsoby, jak toho docílit. Ministerstvo zdravotnictví v Česku vydalo tzv. koblihovou vyhlášku, podle které muselo být všechno pečivo baleno v mikrotenových sáčcích. Výsledek? Pečivo se zapařovalo a odrazovalo lidi od nákupu. Takže žádné „pasivní přijímání“ evropské legislativy. Kolikrát jsou čeští úředníci aktivnější, než bylo zdrávo.
