Otestujte, zda jste obranář, profitář nebo městský liberál.

Projekt Moje Evropa má k dispozici exkluzivní průzkum agentury Median. Ten ukazuje třeba to, jaký mají Češi k Evropě vztah. Data zpracoval Český rozhlas, takže se můžete podívat na to, jak to s Evropou máme a dokonce se sami “otestovat”.

Debaty v hospodách – a ještě silněji na sociálních sítích – působí dojmem, že Češi se dělí na menšinu „eurohujerů“ a většinu zapřísáhlých euroskeptiků. Skutečnost je jiná: vyhraněných je jen něco přes třetinu.

„Ve skutečnosti je málokdo ve všech ohledech proevropský nebo protievropský,“ vysvětluje sociolog Daniel Prokop. „Někdo vnímá přínosy pro Česko, ale je kritický k fungování EU jako instituce. Pak jsou tu chudší lidé, kterým unie nevadí, ale zase necítí přínos pro sebe. Řada dalších je sice proevropská, ale odmítají euro a vadí jim vliv dotací na právní stát a politiku.“

Vychází z průzkumu pro think-tank Moje Evropa, na kterém spolupracoval s agenturou Median. Z výsledků vyplynulo, že názory na migraci, euro nebo samotné členství v unii rozdělují Čechy do skupin s podobnými postoji: vedle ostře pro- a protiunijních třeba profitáře, kteří z unie těží, ale jinak jí nedůvěřují. Prozrazuje, co pojí skupiny dohromady i koho volí.

Sociologové proto vytvořili typologii respondentů a každého zařadili do jedné ze skupin.

„Určité kombinace postojů se typicky vyskytují pohromadě,“ vysvětluje statistik Medianu Jaroslav Horníček. „Třeba strach z migrantů a obavy z globalizace jdou často ruku v ruce s autoritářstvím požadujícím tvrdou ruku, podporou opuštění unie – czexitu – a odmítáním prospěšnosti členství. Společensky znevýhodnění lidé – z chudých obcí, s menším množstvím kontaktů a bez potřebných kompetencí – zase typicky neřeší unijní politiku, ale vadí jim malý dopad na vlastní život. Našli jsme sedm segmentů, které se dost liší a zároveň pokrývají celé spektrum vnímání EU,“ dodává.

Při rozdělení do skupin hrály roli vnímané přínosy členství – jak pro sebe, tak pro současné Česko a pro jeho budoucnost –, hodnocení fungování EU i národních institucí, postoje k czexitu a euru nebo vnímání globalizaci a migrace. Vedle postojů rozhodovalo také to, jaké je postavení respondenta ve společnosti, tedy jeho ekonomický, sociální a kulturní kapitál.

K rozdělení respondentů výzkumníci použili téměř sedmdesát otázek. Dvacet z nich, které nejlépe předpoví, do které skupiny se zařadíte, vybrali pro následující test. Sada otázek dokáže vaši pozici odhadnout s osmdesátiprocentní přesností.

Nejvíce proevropští jsou městští liberálové: mladší, obvykle vysokoškolsky vzdělaní. Mají vysoký ekonomický, sociální i kulturní kapitál: netrpí nedostatkem, mají hodně společenských kontaktů, orientují se v kultuře a umí jazyky. Možná i proto cítí prospěch z globalizace a jsou velmi liberální. Důvěřují EU a lokálním institucím, nespokojení jsou s vládou a prezidentem. Kromě evropské integrace podporují i přijetí eura. Jsou politicky aktivní a volí nejčastěji ODS, Piráty nebo TOP 09.

Na opačném – protievropském – pólu jsou dvě do jisté míry podobné skupiny, obránce a protisystémový pesimista. Nejčastěji jde u obou skupin o muže se středním či nižším vzděláním. Obě jsou nadprůměrně autoritářské, s velkou obavou z migrace a pocitem, že lidé jako oni tratí na globalizaci. V něčem se ale liší: obránci jsou politicky silně angažovaní a požadují vystoupení země z unie, pesimisti obvykle na politiku rezignovali a v referendu by často ani nehlasovali. Zatímco obránci nedůvěřují specificky Evropské unii, u pesimistů je nedůvěra k unii součást širší nespokojenosti s politikou a institucemi; důvěřují jen prezidentovi. Obránci obvykle nejsou chudí, pesimistům často zdroje a kontakty chybí. Oba segmenty, když už k volbám dojdou, často volí SPD, KSČM či ANO. Pesimisté se však voleb příliš neúčastní.

„Oba segmenty se ve veřejné debatě často spojují,“ upozorňuje Prokop. „A zapomíná se, že u nich má extrémní vyhranění proti unii dost odlišné zdroje. U jednoho světonázor, často posílený mediálními zdroji, u druhého celkové zanevření na systém.“

Skeptický reformista je, jak napovídá portrét, profilově volič ODS. Je mladší, vzdělanější, má dobré postavení ve společnosti – vysoký ekonomický, sociální i kulturní kapitál. Je ideově proevropský, členství v unii považuje za prospěšné, ale je kritický k jejímu institucionálnímu fungování a vlivu na českou politiku. Odmítá czexit i euro.

Blízko k sobě mají profitář a dočasný pragmatik. Nejsou hlasité, ale tvoří podstatnou část populace. Spojuje je pragmatismus – vnímají prospěch z členství v unii, ale nijak nesdílí myšlenku evropanství. Podpora členství u nich vychází z porovnání přínosů a negativ.

Liší se ale tím, co pro ně přínosy znamenají. První, o generaci mladší, profitář čerpá výhody osobně – cestuje, líbí se mu širší nabídka produktů a služeb. Dočasný pragmatik vidí ekonomický prospěch pro Česko, ale nevěří, že bude pokračovat. S budoucím snižováním unijních dotací převáží výhrady, proto dočasný. V obou skupinách mírně převažují ženy, obě mají blízko k hnutí ANO.

U poslední skupiny, vyloučený, výzkumníci zvažovali také název solidární chudý. Často jsou to samoživitelky nebo obyvatelé chudších regionů: nejvíce ze všech segmentů, 17 procent, žije v obcích s více než desetinou obyvatel v exekuci. Vedle ekonomického mají nízký i sociální a kulturní kapitál, necítí profit z globalizace, ale nejsou autoritářští. Nevnímají prospěch z členství v unii, ale nevolají po vystoupení. K volbám obvykle nechodí, ale pokud ano, volí podobně jako celá populace – protisystémové strany je neoslovují.

„Chudobu a sociální znevýhodnění často spojujeme s radikalizací a nedůvěrou v západní směřování,“ vysvětluje Prokop. „Tady je ale silná skupina Evropanů netěžících z Evropy a demokratů netěžících z demokracie. Měli bychom se asi ptát, zda by jim růst ekonomiky neměl přispět více.“

Příčiny nespokojenosti: příjmy ani věk nerozhodují

V následující vizualizaci můžete sami vysledovat, které proměnné mají největší vliv jak na celkovou spokojenost s unií, tak na podporu eura nebo czexitu. Změnou libovolné hodnoty můžete sledovat, jak se mění celkové postoje při zafixování ostatních proměnných. Výpočet podpory jednotlivých variant vychází ze stejných dat jako předchozí vizualizace.

„Model ukazuje, že vztah k unii odráží spíš hodnoty, než třeba výši příjmů,“ vysvětluje data Prokop. „Překvapil nás nízký vliv neurotismu, tedy pocitu osamění a neschopnosti řešit životní problémy, kterému připisují velkou roli někteří psychologové. Taky se potvrdilo, že v Česku neexistuje klasický konzervatismus. Postoje, které třeba ve Spojených státech korelují – vztah k menšinám, k jiné sexuální orientaci, k roli státu a rodiny, udržování tradic, ke spravedlnosti nebo nerovnosti – u nás nesouvisejí. Hodně s nimi naopak souvisí autoritářství a populismus.“

Největšími kritiky EU jsou podle výzkumníků ti, kteří podle svého názoru prodělávají na globalizaci, bojí se migrace, informace čerpají z komerčních televizí a alternativních médií a mají nízký kulturní a lidský kapitál, určující orientaci ve společnosti a schopnost adaptovat se na změny. Při kombinaci těchto faktorů už ostatní proměnné, jako pravicovost nebo postoje k politice, nehrají roli.

Například ti, kteří se cítí ohrožení migrací, vidí členství v EU jako prospěšné pouze v 31 procentech, na opačném pólu je to 91 procent. Podobně ti, kteří si myslí, že na globalizaci tratí, vidí prospěch EU ve 38 procentech, subjektivní vítězové globalizace v 82 procentech.

Dříve rozhodovala pozitiva, nyní negativa

Kalkulačka prozrazuje, jaké faktory ovlivňují současný vztah Čechů k unii. Během patnáctiletého členství se ale podle výzkumníků, kteří tentokrát zkoumali data z celoevropských průzkumů Eurobarometr a šetření CVVM, podstatně změnily priority Čechů: v roce 2006 o vztahu Čechů k unii rozhodovalo vnímání ekonomických výhod, dnes vztah k politické integraci.

„Těsně po vstupu bylo pro spokojenost s Evropskou unií klíčové, jak silně jste vnímali pozitivní faktory,“ vysvětluje Daniel Prokop. „Postupně se to otočilo, dnes je rozhodující, jak důležité jsou pro vás ty negativní.“

„Hezky tuhle změnu ilustruje, jak vnímaly a vnímají členství v unii chudé regiony,“ dodává spoluautor analýzy, sociolog Tomáš Dvořák. „Podpora EU v Karlovarském a Ústeckém kraji byla v prvním období členství relativně vysoká, v roce 2009 byla spokojenost v obou regionech okolo 40 procent. Od vstupu do unie pravděpodobně očekávali zlepšení životních podmínek, vyšší platy, dotace, a podobně. Jenže pak přišla ekonomická krize, po ní krize eurozóny a podpora unie se propadla na polovinu. Sotva se spokojenost trochu zvedla, přišla pro změnu migrační krize a propadla se na podobná čísla.“

Pro vztah k unii byly rozhodující tři období. České předsednictví EU v roce 2009 vztah zlepšovalo, zmiňovaná dluhová a ekonomická krize po roce 2009 a migrační krize od roku 2015 jej zhoršovaly.

Některé skupiny se vůči krizím ukázaly citlivější: chudší Češi reagovali silným propadem důvěry jak na ekonomické problémy, tak později na migrační krizi. Naopak podpora unie mezi vzdělanějšími a bohatšími na uprchlickou krizi téměř nereagovala. U populace Prahy a bohatších regionů se během ekonomické krize propadala podpora evropské integrace stejně jako v ostatních krajích – jakmile ale nejtvrdší období pominulo, podpora unii v nich šla prudce nahoru a uprchlická krize s ní už nezahýbala.

„Postoje k přistěhovalectví a terorismu nejsou prvotními příčinami skepse Čechů k EU, mají jen dočasný dopad,“ upozorňuje Dvořák.

Od roku 2016 podpora unii mezi Čechy roste. Přesto jsme mezi okolními zeměmi dlouhodobě největšími euroskeptiky. Na konci roku 2017 unii důvěřovalo 35 procent Čechů, 43 procent Poláků, 48 procent Slováků a 49 procent Maďarů.

„Důležitější roli v hodnocení EU hrají dlouhodobé a silně zakořeněné generalizující postoje, které ji popisují jako byrokratickou, plýtvající penězi nebo přehnaně politicky korektní,“ dodává Dvořák.

Pro Česko je typická nedůvěra vůči unii u starších věkových skupin. U ostatních zemích Visegrádu tak silný generační konflikt není. Na rozdíl od Maďarska a Polska u nás také EU častěji podporují voliči pravice, zatímco v obou zemích je důvěra unii spojena spíš s levicovými hodnotami. Na Slovensku je velmi pozitivně vnímáno euro.

„Evropské unii nedůvěřujeme, protože se na její prospěšnosti na rozdíl od Polska a Slovenska neshodnou sociální skupiny. Bohatí mladí a vzdělaní se od sousedů neliší, ale zbytek výrazně. Není tady konsensus nad přínosy. Členství také příliš nepomohlo chudým regionům. Každá krize se přetaví do hysterie a EU do symbolu elitářství, nevýhodné globalizace a byrokracie,“ uzavírá Daniel Prokop.

zdroj: iRozhlas.cz, autoři: Jan BočekJan Cibulka a Michal Zlatkovský