Epidemie koronaviru měla různé efekty – někdo si ušil roušku, paní poslankyně Balaštíková z ANO si místo toho zdánlivě narychlo „spíchla“ pozměňovací návrh, který by – pokud by prošel legislativním procesem – zajišťoval, že by na pultech obchodů muselo být 85 procent potravin českého původu. Pro někoho, zejména tedy pro velké agrokoncerny, je to představa lákavá, ale v reálném světě těžko uskutečnitelná, případně vyloženě škodlivá.
V první řadě – Česko nemá tolik potravin, aby dokázalo uspokojit poptávku. Ceny by rostly, zboží by bylo méně. Za druhé – ananasy nebo mořské plody v Česku „nevypěstujete“ – pokud by tedy takový zákon prošel, nebudou skoro k sehnání, a když, cena bude astronomická.
A za třetí – paní poslankyně byl při své řeči ve sněmovně tak odhodlaná pěstovat si na zahrádce aloe vera, až opomněla, že by návrh narazil na evropskou legislativu. Ta totiž ze své podstaty počítá s volným obchodem. V Česku se zažila představa, že za nedostatek českých potravin může Evropská unie. Faktem ale je, že skutečným důvodem je malá konkurenceschopnost českých zemědělců. Jak by taky mohla růst, když si i nové dotace opět rozdělili stejní „agrobaroni“.
