Ursula von der Leyenová, Charles Michel, Josep Borell a Christine Lagardeová. Pokud jste o těchto lidech ještě neslyšeli, v dalších letech to budete mít s největší pravděpodobností šanci napravit.
Jedná se o budoucí šéfy nejvýznamnějších institucí Evropské unie. Charles Michel se nejspíš stane předsedou Evropské rady, Christine Lagarderová prezidentkou Evropské centrální banky, Josep Borrel obsadí funkci vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnost a konečně Ursula von der Leyenová by se měla stát předsedkyní Evropské komise.
Právě kolem poslední jmenované se přitom odehrálo poměrně zajímavé politické divadlo, které ukázalo, jak se v současné Evropě dělá politika. Už po prvních oťukávacích jednáních, o kterých jsme psali tady, bylo zřejmé, že najít nového šéfa Evropské komise nebude vůbec snadné. Z nezvykle dlouhého summitu, na kterém se hledal kompromis, nakonec kromě nové předsedkyně Evropské komise vyplynuly dvě zásadní věci.
Systém spitzenkandidátů, kdy se měl hlavou Komise automaticky stát kandidát vítězné frakce, tedy nejsilnější politické strany v Evropském parlamentu, nejspíše skončil. Hlavy států členských zemí na společném summitu dospěly ke kompromisu, který kandidáty jednotlivých frakcí naprosto ignoroval. Novou předsedkyni Komise sice bude muset ještě schválit Evropský parlament, který ji to „nemusí dát zadarmo“, ale teď se zdá, že je dobojováno.
Zatímco faktický pád systému spitzenkandidátů nemusí Čechy tolik trápit, druhý hlavní výstup z jednání o nové předsedkyni Komise se nás bohužel nepříjemně dotýká. Česká republika totiž v jednáních spoléhala na společný postup se zeměmi Visegrádské čtyřky. Toto uskupení si ale na summitu bohužel naběhlo na vidle. Místo prezentování pozitivní agendy se ozývala pouze negace bez jakékoliv vize. Jedinou náplní společného postupu byl odpor proti původnímu kandidátovi na předsedu komise Fransi Timmermansovi.
Společně s Maďarskem, které Timmermanse označilo za „Sorosova kandidáta“, si tak Česko zhoršilo pozici do dalších jednání. Předvedli jsme totiž, že brát vážně Visegrád, potažmo Česko, jde poslední dobou čím dál hůře.
Nejlepší ukázku tohoto problému předvedl premiér Babiš. Ten totiž označil vítězství Ursuly von der Leyenové za vítězství Visegrádu, což jen posílilo pocit zmatku ohledně chování V4. Von der Leyenová je totiž známá eurofederalistka – chce užší spolupráci, prosazuje co nejširší zavedení eura. Prostě všechny věci, proti kterým se Visegrád dosud hlasitě ozýval…
Pro Evropskou unii je shoda na jejích nových lídrech jednoznačná výhra. Visegrád, včetně Česka, bohužel prohrál, co mohl.
Více si můžete poslechnout v diskusi Českého rozhlasu tady.
