Rozhodovat kvalifikovanou většinou. To byla jedna z věcí, kterou nově do EU zavedla Niceská smlouva. Nově stačil souhlas alespoň 55 % členských států, které zastupují alespoň 62 % obyvatelstva EU. Nemusí tak souhlasit všechny státy, stačí většina. To přineslo větší demokratizaci rozhodovacích procedur.
Kromě toho převedla agendu zaniklého Evropského společenství uhlí a oceli na Evropské společenství a zvýšila počet poslanců Evropského parlamentu na 732. Některými opatřeními přizpůsobila instituce EU většímu počtu členských států. Už rok poté, co začala platit, se stalo členy EU 10 nových zemí, mezi nimi i Česká republika. Přinesla také reformu soudního systému, která znamenala, že soudní dvůr EU mohl nově zasedat třemi způsoby – ve formě senátu, velkého senátu nebo v plénu. Plenární zasedání je pouze ve výjimečných případech, na žádost členských států nebo institucí EU nebo při složitých případech se schází velký senát a menší senát řeší ostatní případy.
Byla podepsána 26. února 2001 a v platnost vstoupila 1. února 2003. A v Irsku se kvůli její ratifikaci muselo opakovat referendum. V roce 2001 byla také vyhlášena Listina základních práv Evropské unie. Komise má zase od roku 2005 pouze jednoho komisaře z každého členského státu – předseda Komise pak deleguje komisařům oblast působnosti.
Další čtení:
Niceská smlouva blíže (Evropský parlament)
