Možnost zastavit aktivitu Unie. Karty dávají větší roli národním parlamentům při vzniku zákonů a nařízení EU a kontrolu nad dodržování principu subsidiarity. Pokud se například českým poslancům nelíbí některý z návrhů Komise, mohou dát svůj názor najevo právě pomocí karty.
Pravomoc „udělit kartu“ Unii dala státům Lisabonská smlouva. Pomocí žluté a oranžové karty mohou země vyjádřit svůj nesouhlas s legislativními návrhy EU už na startu jejich projednávání a schvalování. Na posouzení návrhu mají národní parlamenty vždy 8 týdnů, během kterých se mohou obrátit na předsedu Evropského parlamentu, předsedu Evropské komise nebo předsedu Rady, pokud je návrh v rozporu s principem subsidiarity, tedy popírá rozhodování na nejnižší úrovni, nejblíže občanům.
Pokud má země pouze jednokomorový parlament, náleží mu v rámci mechanismu žluté a oranžové karty 2 hlasy, u dvoukomorových parlamentů má každá jeho komora 1 hlas.
Princip žluté karty – jinak předběžné varování – se spustí v případě, že s návrhem Komise nebude souhlasit nejméně jedna třetina vnitrostátních parlamentů. Komise poté musí návrh přezkoumat a buď ho nechá v původní verzi, pozmění ho nebo celý vezme zpět.
Princip oranžové karty – jinak důrazné varování – na to navazuje. Pokud Komise trvá na projednání návrhu i navzdory tomu, že se proti němu vnitrostátní parlamenty vyslovily nadpoloviční většinou. V takovém případě se postojem Komise i vnitrostátních parlamentů, zabývá ještě před ukončením prvního čtení Evropský parlament a Rada. Zastavit návrh, který národní parlamentu rozporují, může 55 % většina v Radě nebo většina odevzdaných hlasů poslanců EP.
Další čtení:
Národní parlamenty (eurion.cz)
Karetní hry a triky národních parlamentů v Evropské unii (europeum.cz)
