Lisabonská smlouva

Demokratičtější, transparentnější a výkonnější Evropská unie. Takový cíl měla Lisabonská smlouva, která je dosud nejnovější dohodou členských zemí.

Lisabonská smlouva pozměnila Smlouvu o EU a Smlouvu o založení Evropského společenství, nahradila pojem Společenství za Unii, určila postup pro případ vystoupení některé ze zemí a dala EU vlastní právní subjektivitu, což znamená, že Unie může uzavírat mezinárodní smlouvy, které spadají do jejích pravomocí. S jejím přijetím se stala právně závaznou také Listina základních práv EU.

EU udělila 3 typy pravomocí. Výlučnou, u které právní předpisy vydává EU a členské státy je provádějí. Sdílenou, při níž členské státy mohou přijímat právně závazné akty, pokud tak neučinila Unie. A podpůrnou, kdy Unie přijímá opatření, které mají podpořit nebo doplnit politiku členských států. Lisabonská smlouva rozšířila pravomoci Evropského parlamentu (EP), který nově na návrh Evropské rady většinově volí předsedu Komise. EP se stal také rovnocenným s Radou při schvalování rozpočtu a dostal možnost schvalovat víceletý finanční rámec. Smlouva nově uznala Evropskou radu jako orgán EU, která má voleného předsedu a reprezentuje Unii navenek. Komise dostala nově místopředsedu, který je odpovědný za zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Lisabonská smlouva byla podepsána 13. prosince 2007, v platnost vstoupila 1. prosince 2009. Česká republika ji ratifikovala 3. listopadu 2009, nakonec skutečně jako poslední z členských států EU.

Další čtení

Lisabonská smlouva – Co o ní potřebujete vědět (euroskop.cz)

Lisabonská smlouva – znění (EU)

Klaus trvá na tom, že Lisabonská smlouva je protiústavní (Česká televize)

Klaus oddaluje podpis Lisabonské smlouvy, senátorům dochází trpělivost (euractiv.cz)

Klaus podepsal Lisabon. Česko tak ztrácí suverenitu, prohlásil (idnes.cz)