Konec obchodních hranic a začátek volného trhu – volný pohyb osob, zboží, práce a kapitálu. Smlouva, která měla urychlit dokončení společného trhu do roku 1993 se nazývá Jednotný evropský akt.
Pomoci mělo už jen to, že se rozhodování stalo rychlejším. K rozhodnutí Rady stačila nově podpora většiny a nebylo nutné čekat na dohodu a jednomyslné rozhodnutí všech 12 členských států. Smlouva také znamenala novou důležitou pravomoc pro Evropský parlament (EP). Ten byl do té doby pouze poradním orgánem. Nyní se mohl zapojit do schvalování zákonů a hlas každého občana Unie tak ve volbách do Evropského parlamentu získal větší roli. Rada musela Evropský parlament požádat o souhlas s návrhem a EP ho musel přijmout nebo zamítnout, ne však měnit. Bylo to důležité hlavně při rozšiřování EU, kdy se schvalovalo přijetí nových členských států a mezinárodních smluv.
Smlouvou skončilo také právo veta při hlasování Rady ve vybraných oblastech. To mělo přispět k rychlejšímu dobudování společného trhu.
Smlouva o jednotném evropském aktu byla výsledkem mezivládní konference v Bruselu (1985), kde se státy dohodly na revizi Římských smluv o založení Evropského hospodářského společenství a Euratomu. Byla podepsána v únoru 1986, v platnost vstoupila 1. července 1987. Prohloubila spolupráci mezi členskými zeměmi, změnila vliv a kompetence evropských institucí. Otevřela se cesta k další politické integraci a hospodářské a měnové unii – přijetí společné měny euro.
Další čtení
