Tehdy to všechno začalo. Nepřátelé se rozhodli spolupracovat. Šest let po druhé světové válce podepsalo 6 států dohodu s názvem Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), anglicky European Coal and Steel Community, jinak také Pařížská smlouva. Po podpisu 18. dubna 1951 vstoupila dohoda v platnost 23. července 1952. Zakladatelskými zeměmi byly Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko.
ESUO bylo už tehdy v praxi zónou volného obchodu a společným trhem s uhlím a ocelí. Mělo přispívat k ekonomickému rozvoji, růstu zaměstnanosti a životní úrovně. O dohodě se vždy mluvilo jako o prvním kroku k evropské integraci.
Státy měly představu, že se společný trh bude od „uhlí“ rozšiřovat i do dalších oblastí a cílem bylo vytvoření evropské federace. Francie si od dohody slibovala, že s její pomocí může nezávisle čelit politickým výzvám ze Sovětského svazu a ekonomickému tlaku USA, Západní Německo se s ní chtělo vrátit mezi vyspělé státy. Země Beneluxu věřily, že povede ke spolupráci Francie a Německa a považovalo přístup na jejich trhy za obrovskou příležitost.
Dohoda ESUO měla platit 50 let, její platnost skutečně skončila 23. července 2002.
Další čtení:
Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (euroskop.cz)
Schuman položil první stavební kámen evropské integrace (Česká televize)
