První krok k integraci. Evropské společenství uhlí a oceli (anglicky Coal and Steel Community) znamenalo po II. světové válce zpočátku jen mezinárodní spolupráci mezi 6 státy. Byl to však základ budoucí Evropské unie.
Francie, Západní Německo, Belgie, Itálie, Lucembursko a Nizozemí se rozhodly vytvořit společný trh pro obchod s uhlím a ocelí, který se měl časem rozšířit i do dalších oblastí. Cíl byl ekonomický – další rozvoj, lepší zaměstnanost a životní úroveň, ale také politický – zabránit další válce.
Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) bylo založeno Pařížskou smlouvou v roce 1952. V roce 1950 ji navrhl francouzský ministr zahraničí Robert Schuman, který se později stal prvním prezidentem Evropského parlamentu. ESUO bylo řízeno Vysokým úřadem, jeho prvním prezidentem byl Jean Monet. Smlouvu země uzavřely na 50 let a skončila 23. července 2002. Její ustanovení ale zároveň přešly do Smlouvy o EU. Na principu tohoto společenství bylo následně založeno Římskými smlouvami Evropské hospodářské společenství a Euratom.
Další čtení:
Evropské společenství uhlí a oceli (euroskop.cz)
Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (euroskop.cz)
