Judikatura EU

Judikatura Evropské unie jsou vlastně rozsudky, které vydal buď přímo Soudní dvůr EU nebo soudy první instance ve sporech, které vedla Komise, soudy členských zemí, organizace nebo jednotlivci.

Právní akty EU – doporučení

Nezávazná, nepovinná, navrhující. Stát se doporučením může řídit, ale nemusí. Doporučení, jak postupovat v tom či onom konkrétním případě, může pro konkrétní zemi vydat Rada, Komise nebo Evropská centrální banka.

Právní akty EU – nařízení

Povinné pro všechny. Nařízení je závazné pro členské země, a to v celém rozsahu. Státy si nemohou vybrat jen nějakou část jeho část a nějakou opomenout.

Právní akty EU – rozhodnutí

Povinné pro všechny, kterých se týká. A to kompletně v celém rozsahu. Rozhodnutí Rady nebo Komise může pro konkrétní vybraný stát nebo také pro firmu a občana EU (právnickou i fyzickou osobu) znamenat nové právo nebo povinnost.

Právní akty EU – směrnice

Povinná, ale jen pro vybraný stát. Směrnice vždycky platí jen v jednom, nebo v několika konkrétních členských státech. Určuje ale pouze výsledek. Postup, jak a čím ho má stát dosáhnout, je zcela na něm.

Právní akty EU – stanovisko

Nezávazné vyjádření. Pomocí stanovisek se Evropská unie vyjadřuje k určitým konkrétním situacím. Může je vydat Komise, Rada i Evropský parlament, a také Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor.

Primární právo

Taková ústava Evropské unie. Vlastně je to právní základ EU, který se skládá převážně ze zakládajících smluv Unie jako je ESUO, EURATOM, EHS, a především z Maastrichtské smlouvy a jejich novel (Amsterodamská, Nicejská, Lisabonská smlouva).

Sekundární právo EU

Všechna nařízení, směrnice; stanoviska a doporučení, která vydávají instituce EU. Navazují na primární právo, tedy základní smlouvy Evropské unie a musí s nimi být v souladu.