Protože má každá země Unie své vlastní zákony, ale zároveň se musí řídit evropským právem, bylo potřeba se postarat, aby bylo společné právo EU v každém státě vykládáno stejně. Aby si všechny ty směrnice členské státy nevyložily špatně a třeba tím někoho nepoškodily. Právě to hlídá Evropský soudní dvůr.
Říká, jak správně používat právo Evropské unie a může také řešit spory mezi unijními institucemi, jejími členskými státy, podniky nebo běžnými osobami. Každá země Unie se může obrátit k Evropskému soudnímu dvoru, pokud má pocit, že jiný členský stát porušil právo Evropské unie. Stejně tak se na něj mohou obracet firmy nebo jednotliví občané, kteří se domnívají, že byli poškozeni v důsledku činnosti nebo nečinnosti orgánu Evropské unie. Jeho význam ale není pouze v tom, že případné spory řeší. Obsah jeho rozhodnutí totiž navíc dotváří celé unijní právo.
Za každý stát EU je jeho členem jeden soudce, kterého na dobu 6 let společným rozhodnutím jmenují členské státy. Soudci jsou při svém rozhodování nezávislí což mimo jiné znamená, že nesmí přijímat žádné instrukce od státu, který je tam delegoval. Českým zástupcem v Evropském soudním dvoře je prof. Jiří Malenovský.
Další čtení:
